Již od útlého mládí mě fascinoval přenos obrazu nebo řeči vzduchem. Bylo pro mě nepochopitelné, jak je možné, ze když někdo někde mluví nebo vypadá, může to být někde jinde slyšet nebo vidět. Nikoho určitě nepřekvapí, ze když mě něco fascinuje, tak si to určitě budu chtít vyzkoušet.

Každý přeci ví, že zazvoníte-li na elektrický stejnosměrný zvonek, či bzučák, počne to v nedalekém přijímači naladěném v rozsahu dlouhých, středních nebo krátkých vln prskat. Pak stačí do bodu mezi kontakt a cívku připojit drátovou anténu a rázem se ocitneme v průkopnických dobách konce 19. století, kdy se stavěly první vysílače jiskrové telegrafie. A tak se stalo, že v 2. polovině 80. let 20. století se rozletěly po blízkém okolí mého bydliště mé první radiové depeše. Jejich obsahem byla především kritika práce učitelského sboru 2. stupně základní školy.

V této době jsem bedlivě naslouchal vyprávění mého dědy o dobách první republiky, kdy rádiovému světu vládly lampy. Proto se nedivme, že místo pokrokového socialistického pionýra zabývajícího se výrobou blikajících pěticípých hvězd na vánoční stromky dle Amatérského radia (aby trefil děda mráz) jsem v dědových šlépějích chodil po skladkách a sbíral k velké "radosti" mého otce různé součásti z lampových televizí a rádií a za vydatné pomoci historické odborné literatury sestavoval různé vysílací i přijímací zařízení, což jest pro období, o kterém píši označení poněkud nadnesené. Odmítal jsem totiž a odmítám i nyní jakékoliv teorie, či výpočty hodnot součástek a vše bylo postaveno na principu pokus - omyl, jehož výsledkem bylo většinou zařízeni produkující značné množství tepla.

V období, kdy mnou sestavené vysílače byly schopny produkovat netlumené kmity neurčité frekvence a výkonu jsem se již probojovával studiem střední průmyslové školy a spolu s mým kamarádem Honzou a případnými dalšími nachomýtnuvšímise jsme počali provozovat první pirátská rozhlasová vysílání , která dle dosavadních informací neměla žádný ohlas. Výjimkou bylo pirátské vysílání školního rozhlasu, které bylo oproti mému přesvědčení realizováno po drátech pomocí zesilovače rozhlasu z tramvaje připojeného přes transformátor k rozvodu rozhlasu školního.

Jelikož mi bylo líto vynaloženého úsilí, rozhodl jsem se prozatím opustit pásma rozhlasová a vrhnout se na pásma radioamatérská. Pod smyšlenou značkou OK1TOM jsem se pokoušel navázat telegrafní spojení pomocí jednolampového sólooscilátoru a zpětnovazebního audionu o stejném počtu lamp. Vzhledem k tomu, že zůstalo pouze u pokusu, vyslovil jsem nedůvěru mým výrobkům a jal se zařízení koupit.

Na sklonku léta roku 1993 jsem se z jedné vyšehradské burzy vrátil o 700 KČ chudší a v podpaží třímal bednu plnou lamp, tranzistorů, diod, odporu, kondenzátorů, cívek a přepínačů v podivném seskupení,které jako celek tvořilo vysílací i přijímací zařízení pro jednopásmový fonický provoz na spodním okraji krátkých vln, z něhož po drobné úpravě vznikl 100W SSB TRX pro radioamatérské pásmo 80m. První spojení na sebe nenechalo dlouho čekat a v etheru se tentokrát skutečně objevila zbrusu nová značka OK1IMJ , jejíž sufix jsem vytvořil z iniciálů mého především díky svým činům oblíbeného undergroundového básníka Ivana Martina Jirouse, přezdívaného "Magor". Za nedlouho se tato značka objevila i na velmi krátkých vlnách v pásmu 2m, kde jsem se seznámil s Frantou OK1FHT, kterému jsem se při našem prvním osobním setkání po 4 pivech v restauraci u Černého vola svěřil, že nevlastním pro vysílání patřičné povolení. Franta z mého hovoru vycítil, že s touto neutěšenou situací nehodlám nic dělat a tak se ujal donucovacích prostředků, pomocí nichž do mě naládoval patřičné znalosti, a já na jaře roku 1994 úspěšně složil radioamatérské zkoušky. Díky Luďkovi OK1DLA jsem obdržel vlastní vysílací koncesi s volacím znakem OK1IMJ .

V té době jsem již budoval kapitalistickou vlast a od svých vykořisťovatelů za tuto činnost sem tam i dostával nějaké peníze, které, jak známo, kazí charakter. Kromě tohoto známého finančního efektu ve mně tlumily bastlicí euforii a naopak podporovaly euforii nakupovací a syslicí. Brzy se mi rozrostl můj hamšek na slušnou sbírku na tu dobu sice historických, ale presto velmi dobře fungujících zařízení, pomocí kterých, nebýt chabých znalostí angličtiny a telegrafie, jsem byl schopen navázat spojení s celým světem.

První mé anténní systémy počaly zkrášlovat střechu našeho rodinného domu. Díky této mé tvůrčí činnosti jsem se v ranném počátku dostal do názorových rozepří se svým otcem. A tak jsem musel zvolit novou taktiku, díky níž se anténní farma rozrůstala o něco pomaleji, zejména v době zahraničních pobytů mých rodičů, zato však byly antény propracovanější a výkonnější.

I toto však mělo omezeného trvání a při jedné z mnoha hádek jsem přislíbil, že veškeré moje antény půjdou ze střechy dolů. Při odjezdu na dovolenou můj otec ani trochu netušil, ze se tak lehce nevzdám. V okamžiku, kdy se letadlo s mými rodiči vznášelo nad ruzyňským letištěm, jsem na zahrádku auta upoutával ocelové roury, které jsem spolu s Martinem OK1AEU počal na zahradě svařovat v jediný celek . Ačkoliv jsem si před tím veškeré antény stavěl sám, na vyzdvižení tohoto monstra byla potřeba parta siláků ve složení: Já, Martin OK1AEU, Franta OK1FHT, Tomáš OK1IMT a Zdenek OK1TZD. Ačkoliv to vypadalo v počátku celkem děsivě, nakonec se vše podařilo a svůj slib o odstranění svých antén ze střechy jsem splnil do puntíku, neboť jsem střešní farmu změnil na farmu stožárovou .

Zanedlouho jsem však zjistil, že mě z domova nebaví vysílat. Začal jsem proto jezdit závody s různými kolektivkami, které jsou kromě jednorázových vysílacích akcí brány jako akce společenské. Po vystřídání značek OK1KLE, OK1KDW, OK1KNR, OK1ROZ a OK1KFH jsem se přes svou vlastní kolektivku OK1RIA prokousal k sedlčanským amatérům z OK1KQH, jejíž jsem členem. Pro tyto účely jsem vlastnil mobilní pracoviště .

V domácích podmínkách jsem se zabýval radioamatérskou počítačovou sítí - Packet radiem zprvu pasivně a posléze i aktivně. Proto vznikly nové objekty na Cukráku a na Petříně .

V současné době, co se týče radioamatérského provozu poněkud živořím, neboť mi poslední vichřice shodila stožár a já se tímto vrátil do prvopočátku, kdy jsem vysílal pouze do jediné antény.

Abych nelenil zabloudil jsem do průkopnických dob elektrotechniky na přelomu 19. a 20. století a objevil tam jednu velice zajímavou osobnost v podobě Nikoly Tesly. Tento neprávem opomíjený vynálezce má na triku kromě dnes již notoricky známých vynálezů, jako je 3fázový motor, zářivka nebo rádiové řízení různých samohybů, i řadu záhadných přístrojů s neuvěřitelnými schopnostmi, jejichž dokumentace dodnes leží v archivech tajných služeb světových velmocí. Jeden ze známých vynálezů, který se da v domácích podmínkách postavit je tzv. Teslův transformátor.