Historicky první veteránský sraz, kterého jsem se kdy zúčastnil se konal počátkem července v autokempu Kachlička poblíže Havlíčkova Brodu. V té době jsem neměl na výběr příliš mnoho aut, neboť jsem vlastnil pouze 2 z nichž jedno (budoucí Sněhurka) se nalézalo v lakovně, proto jsem pro dopravu zvolil Oktávku kombika s hameritovým kabátem. Aby byla jízda zajímavější, rozhodli se účastníci z Prahy a okolí jet pospolu. Nejprve jsem prohnal auto myčkou, aby v zápětí po jejím opuštění začalo pršet.

SRU ještě neměl hotovou svoji Hajtru, tak jeho účast na srazu byla jenom v podobě mého spolujezdce. Kousek před jeho barákem mi však kombik chcípnul a už nešel nastartovat. Evidentní závada byla v baterce. Než mě SRU přijel roztáhnout, objednal jsem si u blížící se posádky vozu Škoda 1202STW (Pusinka) ve složení Předseda + Firestarter koupi nové baterie, kterou jsem při setkání před bydlištěm Ondry Lásky, jenž svou přítomností rozšířil osádku Pusinky, ihned vyměnil.

Další zastávka byla u Erika, který se k nám chtěl přidat se svojí oktávií, ale jelikož jí neměl ještě úplně provozuschopnou, počal se zabývat opravou a naši kolonu neprodloužil. Vyjel o něco později, ale nedorazil, protože zadřel ložisko u nápravy.

U benzinové stanice v Říčanech se k nám přidali Roman Sýkora se svojí Oktavií 1959, Inza s Oktávií 1963 a Třeštidlo se stejným strojem. V této sestavě jsme dorazili až do Havlíčkova Brodu, kde jsme se na parkovišti před obchodním domem Plus setkali s účastníky srazu z ostatních koutů republiky.

Když se počalo šeřit a naprosto zaplněné parkoviště již nebylo schopno pojmout další vozidla, brněnská sekce uklidila své kempingové vybavení do obytného přívěsu Karosa Dingo a zavelela k hromadnému odjezdu.

Kolona, která čítala odhadem 30 vozů se naráz dala do pohybu a počala k neskrývanému obdivu přihlížejících ukrajovat první sousta z cca 20km trasy, jejíž cílem byl autokemp. Na místo jsme dorazili již za tmy, čímž jsme rekreujícím se občanům kapitalistické vlasti připravili zajímavou atrakci. Po nezbytném zaujetí pozic spojeném s ujetím ještě několika kilometrů křížem krážem po louce jsme se odebraly do místního občerstvovacího zařízení.

V restauraci málem došlo k šarvátce mezi Ondrou Láskou a SRUem, neboť se Ondra nechvalně vyjádřil o jízdních vlastnostech Předsedového vozu a označil jej za hajtru, což se Davidovi jakožto majiteli po totální rekonstrukci téměř dokončeného STW v době, kdy se stejšnu říkalo stejšn dosti nelíbilo.

Jelikož si toho z následujících okamžiků moc nepamatuji, popíšu, co se dělo následující den. Sotva se většina veteránistů probrala z komatu, nastalo pózování, focení, natáčení, jízdy ladnosti a elegance a prakticky nekončící debaty na téma "Já chcu, to chcu".

Jako poněkud pozdější zakončení sezóny roku 2001 se konala veteránsky atypická akce, jejíž původně hlavním výsledkem měl býti sňatek. Vzhledem k tomu, že byl počátek listopadu a v době vzniku a mládí našich kovových miláčků se v této nevlídné době konaly obrovské přípravy na oslavy k výročí Velké říjnové socialistické revoluce, která byla po pádu dělnicko rolnické vlády zcela zastíněna o 10 dní pozdějšími oslavami, byla tato akce pojmenována právě iniciály této významné historické události.

VŘSR 2001 se měla konati poblíže Jihlavy a tak se pražská sekce díky absenci dálničních známek rozhodla pro jižní objezd D1, proto jsme jako místo společného výjezdu zvolili Radotín, kde jsme se sešli v hojném počtu. V sestavě Ondra Láska - Škoda Octavia 1959, Maa + Vanda - Škoda 1202STW, Krokouš + Huryna - Škoda Octavia 1963 a BZR (Buranská Základna Radotín = OGOPOGO & MLTCHOCH) ve svém traktorwagenu a já - Škoda 1202STW.

Po ujetí zhruba 1km se konala první zastávka u benzínové stanice, kde jsme se kromě doplňování pohonných hmot zabývali opravou alternátoru na Ondrově oktávce. To se však nepovedlo, proto jsme byli nuceni vykonat další neplánovanou zastávku v Dolních Břežanech, kde jsme se z místního vrakoviště neúspěšně pokusili bezplatně získat jiný alternátor. Pod hrozbou fyzického násilí zaměstnance vrakoviště, který stál proti nám jako přesvědčivá přesila, muselo dojít k uhrazení zboží. Po výměně počalo dobíjení fungovat a my museli další neplánovanou zastávku učinit až v Benešově, kde se Maa na kruhovém objezdu vyháklo táhlo řazení.

Do Luk nad Jihlavou jsme dorazili za tmy jako poslední. Byli jsme proto ihned umístěni do příjemně vytopené místnosti a pohoštěni. Nocleh byl zajištěn v Pedyho domě. Ráno jsme obdrželi svatební SPZ, které nahradily ty původní, od DI nám přidělené. Jelikož mělo v ten den dojíti k úřednímu požehnání svazku Tomáše (Pedyho) a Jany, vypadaly podle toho i značky. Já obdržel přední JANA 00 08 a zadní TOM 00 08.

Ženich byl slavnostně dopraven ve vlastním voze Tatra 603 s drobnou závadou v řazení - šla zařadit pouze 4, což díky dostatečnému výkonu motoru nevadilo a problém nastal až v závěrečném stoupání, kdy počala prokluzovat spojka a k dosažení cíle musel přispět traktor BZR. Nevěsta jela hrdinně ve Strécově kabrioletu Škoda 450 při teplotě okolo bodu mrazu, ovívaná větrem a poletujícím sněhem.

Pražskookolní sekce tentokrát vyjížděla přímo od mého bydliště a kolona vozidel se se dvěmi mezipřistáními v Kralupech nad Vltavou a Staré Boleslavi majestátně doplazila na rezervované parkoviště před Škodamuzeem. Po jeho celkovém zaplnění jsme se pro vzájemné prohlídce svých vozů rozdělili do 3 skupin a vydali se po prohlídkách muzea, jeho depozita a továrny. V depozitu a továrně se nesmělo fotografovat, proto zde své snímky neuveřejním, aby nás tam zase někdy pustili.

K večeru jsme se odebrali do nedalekých Kosmonos, kde jsme zaplnili místní kemp. Někteří nejmenovaní účastníci (byla jich víc, jak polovina) odmítli zaplatit nocležné, vzdušné, stanné a autné, a proto vznikla drobná potyčka mezi nimi a paní drábovou, jejíž výsledkem bylo alespoň částečné vyrovnání pohledávek.

Po prohýřené noci jsme se povětšinou odebrali k domovům, neboť málo komu zbyl dostatek finančních prostředků a sil na pokračováni veseleníse. Spolu s námi kemp opustila většina původních obyvatel především zahraniční provenience z obav před našim večerním návratem.